Dračí doupě (+)

O Dračím doupěti jsem se dozvěděl shodou okolností během prázdnin po skončení základní školní docházky od svých známých z Prahy. Protože jsme se ale spolu setkávali jenom o letních prázdninách, znamenalo to pro mě, že na první praktickou zkušenost si budu muset rok počkat. První rok na gymnáziu měl však z tohoto hlediska přinést řadu nových impulsů – seznámil jsem se ve své nové třídě s lidmi, kteří Dračí doupě hráli, sehnal jsem v Lomnici nad Lužnicí lidí, kteří byli ochotni začít hrát, a získal jsem úplnou náhodou svá první pravidla (jednalo se o Pravidla pro pokročilé verze 1.2 – dodnes je mám schovaná).
A tak jsme začali v sušárně jedné z lomnických bytovek hrát. Malá místnůstka se stolem a deskami na bednách se stala místem, kde se v naší fantazii odehrávaly velkolepé výpravy za drahocennými předměty, souboje s nejrůznějšími protivníky a také spousta humorných scének a rozhovorů. Hráči se během času střídali, ale zdravé jádro zůstávalo.
Ve stejném složení jsme pak začali hrát i Shadowrun, ale když se dívám zpětně, takový náboj jako Dračí doupě už neměl. Já osobně jsem během svých středoškolských studií přestal postupně aktivně hrát a byl jsem nápomocen spíše v teoretické rovině (vysvětlování pravidel, pomoc s tvorbou dobrodružství, posílání dotazů vydavateli).
Na vysoké škole jsem udělal další krok – po slavnostně ohlašovaném vydání nové verze Dračího doupěte (1.6) jsem prošel celá pravidla a poslal vydavatelství Altar několik stránek se soupisem chyb a návrhů na změny. A výsledek se brzy dostavil – byl jsem přijat do tvůrčího týmu, takže mé jméno můžete nalézt v tiráži některých pravidel.
V této době jsem si také koupil základní modul světa Asterion a ten mě zaujal natolik, že jsem se v roce 2002 přihlásil do konkurzu na člena autorského týmu. Uspěl jsem a stal jsem se pravidlovým aplikátorem (tj. člověkem, který popis světa převádí do řeči herních mechanismů). Posléze jsem po několik let odpovídal na dotazy hráčů k tomuto světu a začal tvořit i první tematické texty a povídky. Autorsky jsem se v různé míře podílel na následujících asterionských modulech: Obloha z listí a drahokamů, Falešná apokalypsa, Čas temna. Kromě toho jsem zodpovědný za velkou část aplikací na Dračí doupě Plus až do modulu Čas temna včetně. Napsal jsem i několik menších článků a povídek do časopisu Dech draka.
Moje poslední velká herní etapa přišla v roce 2003, kdy se na mě obrátil Vašek Špírek, jeden z prvních „dračákistů“ v Lomnici, s prosbou, zda bych pro něho a jeho kamarádku Karolinu Havlovou nedělal Pána jeskyně. A tak se začal odvíjet řetězec krásných zážitků, kdy jsem během léta střídal dny práce na diplomce a učení se na státnice s herními večery a nocemi. A opět ze zpětné perspektivy mohu říci, že lepší tečku za svým aktivním herním působení v hrách na hrdiny jsem si nemohl přát.
Nakonec jsem se ještě krátce k aktivnímu hraní vrátil, když po dlouhých odkladech vyšlo Dračí doupě Plus. Jeho systém a styl se mi velmi zalíbil, ale bylo mi jasné, že pro mě přišlo už příliš pozdě. Ale i jeho vyzkoušení stálo za všechnu vynaloženou námahu při přípravě dobrodružství a vznikly při něm postavy s mimořádně hlubokým herním potenciálem.
Dračí doupě a Dračí doupě Plus považuji za velmi podařené hry, i když jim mnozí znalci problematiky her na hrdiny dnes nemohou přijít na jméno a být označen za „dračákistu“ nebo „drakobijce“ se u nich rovná těžké urážce. Já jim však vděčím za mnohé, a i když jsem aktivní působení v této oblasti v současnosti ukončil, třeba se k němu jednou vrátím (až např. syn přijde s prosbou, jestli bych mu nedělal Pána jeskyně...)  

Odkazy
Altar – vydavatel hry Dračí doupě a Dračí doupě Plus
Asterion – svět (nejen) pro Dračí doupě